Monografie se věnuje církevním dějinám první československé republiky v dvacetiletí od vzniku státu v roce 1918 do tragických událostí Mnichova v září 1938. Autoři se soustřeďují na proměny poměrů v českých zemích včetně složitých česko-německých vztahů. Analyzují institucionální strukturu katolické církve, sledují papežskou politiku a vztahy Československa s Vatikánem. Zkoumají též charakter lidové zbožnosti, duchovní život a vývojové trendy dvou dalších hlavních křesťanských církví - Českobratrské církve evangelické a Církve československé (husitské) - a jejich vztah k veřejné sféře.