Tato práce se zaměřuje na obraz maskulinity ve vybraných románech Ernesta Hemingwaye, Normana Mailera a Tima O´Briena. Jejím výchozím bodem je chápání maskulinity coby výsledku každodenní lidské interakce. To, co je vnímáno jako projev mužnosti, je třeba analyzovat v historickém kontextu daného diskurzu maskulinity. Od raných dob nezávislosti byla americká maskulinita vykreslována jako ohrožená a celá řada společenských komentátorů se věnovala otázce posílení pravých mužských vlastností. Hemingway a Mailer patří k těm významným americkým autorům, jejichž tvorba je nesena myšlenkou, že praví muži musí neustále prokazovat svou mužnost v boji proti nepřátelskému světu, což vyžaduje notnou dávku sebeovládání a disciplíny. Romány Tima O´Briena oproti tomu poukazují na negativní dopady mužské posedlosti ovládáním sebe a druhých a zdůrazňují nutnost komunikace s ženským světem.