Nejvlivnější avantgardní skupina meziválečného Československa vyzývala k revoluci uskutečněné prostřednictvím tisku. Devětsil, založený v roce 1920 a tvořený levicově orientovanými umělci, architekty, herci a básníky, se pustil do ambiciózního vydavatelského úsilí s cílem oslovit po první světové válce obyvatele měst, a to jak ve veřejném prostoru, tak i v jejich domovech. Šlo o revoluci, která výslovně odmítala jakoukoli výzvu k ozbrojenému boji; místo toho navrhovala chopit se nových technologií, jež rozšiřovaly možnosti fotomechanické reprodukce a šíření textu a obrazu v tištěné podobě. Tato utopická vize se zhmotnila v tisících otáček tiskařských strojů. (Anglický název knihy využívá dvojího významu slova \"revolution\": revoluce ve smyslu společenské změny a zároveň ve významu rotace.) Kniha Technologie pro revoluci: Česká avantgarda v tisku představuje kulturní dějiny tisku, které zohledňují otázky práce a kapitálu zakotvené v materiální kultuře a v dějinách knihy. Tento nový pohled přináší nuancovaný portrét levicového uměleckého prostředí v meziválečném Československu a mapuje sítě výměny napříč Evropou prostřednictvím zkoumání způsobů, jak Devětsil využíval své tištěné materiály. Poetismus je zde prezentován jako důsledné promýšlení pozice Devětsilu, který se snažil skloubit nové technologie s rolí básníků a umělců v poválečné společnosti - a zároveň usiloval o socialistickou utopii. Technologie pro revoluci je výsledkem téměř desetiletého výzkumu v knihovnách a archivech v Praze, Berlíně, Paříži a New Yorku a vychází z úzké spolupráce s muzejními i soukromými sbírkami. Kniha je pojata jako výstava v tištěné formě a přináší nový pohled na Devětsil a poetismus, stejně jako na společenské a umělecké aktivity skupiny. Prostřednictvím analýzy fenoménů z oblasti architektury, typografie, poezie, fotografie, filmu a divadla na stránkách knih a časopisů umožňuje lépe porozumět jedinečnému přínosu Devětsilu kontextu evropských avantgard.