Děj druhého dílu tetralogie Geniální přítelkyně Eleny Ferrante přímo navazuje na závěr předešlého románu: Raffaella Cerullová, řečená Lila nebo Lina, se stala paní Carracciovou a?odjíždí na líbánky. Pro Elenu, vypravěčku příběhu, není snadné se s?touto změnou vypořádat, stejně jako v?dobách školní docházky chce s?přítelkyní ve všem držet krok.

Příběh nového jména zachycuje dobu mládí obou hrdinek a?soustřeďuje se na objevování jejich vlastní sexuality, slasti a?bolesti, jež jsou s?ní spjaty, a?také na nesnadnou situaci „geniál­ních“, svobodomyslných a?zároveň po lásce toužících dívek ve světě neapolských mužů, pro které milovat znamená především vlastnit. Toto téma rezonuje s?historickým pozadím děje, s?báječnými šedesátými lety, kdy se Itálie po letech fašismu a?války konečně probouzí k?životu, hospodářsky se rozvíjí, podporuje obchod a?podnikání, ale taky bezskrupulózní dravost, poznává zábavu a?hmotný blahobyt (či alespoň jeho iluzi). Přichází sexuální revoluce, ale i?studentské a?dělnické nepokoje, vyostřují se střety mezi pravicí a?levicí, camorristé Solarovi se stávají neomezenými vládci periferní čtvrti, ale jejich ambice sahají daleko za její hranice…

A?Elena s?Lilou prožívají osudové horké léto na Ischii, které jim oběma vnese do života cit, vášeň a?spoustu bolesti, s?níž se budou moci vyrovnat jedině pomocí psaného slova. Psaní jako terapie, jako hledání řádu, jako způsob oživování i?umrtvování skutečnosti dostává v?jejich příběhu a?osudu stále větší prostor a?upřímná výpověď o?ženském přátelství opět strhne čtenáře svou hloubkou a?intenzitou.