V posledních letech čelíme událostem s celosvětovým dopadem. Období pandemie covidu-19 vyvolalo změny ve fungování lidské společnosti a jednou z nejvíce zatížených oblastí se stalo zdravotnictví. Ukázalo se, že zdravotnické instituce v době krizových situací nemohou přes veškerou snahu kapacitně zvládnout nápor nemocných, a proto přišla na pořad dne i jiná řešení, např. dobrovolnická činnost.
Zároveň jsme v ekonomicky rozvinutých zemích svědky nejen rozvoje možností medicíny, ale i dlouhodobějších demografických změn, které jsou spojeny s nárůstem výskytu chronických a invalidizujících chorob, což opět klade vyšší nároky na zdravotnické instituce i pečující blízké.
Taktéž tzv. medicinalizace našeho života, při níž je řešení řady životních situací přesunuto do prostředí zdravotnických institucí, s sebou nese jako následek neustálé zvyšování nároků na zdravotnictví. Zároveň je prokazatelné, že zdravotnické instituce nejsou vždy ideální volbou ani z hlediska uživatele a náležitého zajištění všech jeho potřeb.

Jednou z možností, jak ulevit přetíženému zdravotnickému systému a zároveň zabezpečit potřeby uživatelů péče, je důraz na podporu rozvoje různých forem komunitní péče. Některé z nich se dlouhodobě a poměrně svébytně rozvíjí i v České republice. Protože však od napsání posledních českých monografií na toto téma uplynulo již více než deset let, jsou možnosti využití komunitní péče, které jsou nyní k dispozici, poněkud nepřehledné.

Tato monografie je tak určena především stávajícím a budoucím zdravotníkům (u nichž je v současnosti výuka komunitní péče nedílnou součástí profesní přípravy), ale i dalším pomáhajícím profesím, např. sociálním pracovníkům, s cílem přinést ucelený přehled aktuálních mezinárodních a národních strategií podpory zdraví a komunitní péče, dále přehled nabízených služeb komunitní péče s důrazem na oblast podpory zdraví. Stejně tak je ambicí autorek představit ukázku směrů, kudy by se komunitní péče mohla ubírat v budoucnosti.